Nebudú sa všetky knihy páčiť všetkým. A práve preto vám predstavujeme poličku na Čítajme si spolu, poličku s názvom Mojich 10 naj. V nej sa stretávate so zaujímavými ľuďmi okolo kníh, z ktorých každý vám ponúka tých svojich 10 naj. Keďže každý z nich má iný život, iný vek, iný počet detí a samozrejme inú domácu knižnicu, s ich desiatimi naj sa budete môcť alebo nebudete vedieť stotožniť. V každom prípade však budú inšpirovať - a to úplne postačí.

Dětská leporela, to je web, ktorý potrebujete vždy po desiatej večer, ak ste predtým Môjho macíka prečítali dvanásťkrát. Investigatívna žurnalistika a bádanie po autoroch zameraná na detské leporelá, to sa musí spájať s humorom, nadhľadom a och, hromadou rodičovského porozumenia. Okrem toho sa autorka Lucie v detských leporelách skutočne vyzná: zistíte, že tento detský žáner, mnohokrát podceňovaný, je nesmierne bohatý a naozaj je z čoho vyberať. Lucie je úžasná a návyková, a my sme naozaj veľmi radi, že nám ochotne poskytla svojich 10 naj.

Áno, až na jedného Petra Horáčka budú jej srdcovky v češtine. Sme si istí, že vás to neodradí. V prevažnej väčšine ide o tituly nášho detstva a vanie z nich nostalgia. Niektoré boli aj prebásnené do slovenčiny, a na rozdiel od mnohých súčasných poslovenčení českých textov sú skutočne krásne. Ak aj nie, myslite na to, že aj my sami sme češtine rozumeli bez toho, aby nás to niekto učil, a to len vďaka tomu, že sme jej boli vystavovaní od útleho detstva. (Nuž a pre všetkých českých čitateľov – a vraj je vás tu polovica –  ďakujeme za podporu, a potichu závidíme bohatstvo vášho súčasného knižného trhu. Tak je.)

Protože prcek (2 a půl roku) je teď v období, kdy přechází od leporel k bilderbuchům a hodně proilustrovaným dětským knížkám, vybrala jsem od každého něco. Plus asi jednu nebo dvě knížky jsem mu ještě neukázala, protože vím, že u toho zatím nevydrží. Případně ukázala, ale po minutě se začal nudit a zdrhnul („Jdeme ven?“) – já je ale miluju a v mém výběru tudíž nesměly chybět.

1. Jiří Kahoun: Pískací kornoutek

Pískací kornoutek je nejdůležitější kniha mého dětství. Kratičké pohádky o zvířátkách, které nám táta předčítal tak často, až jsem většinu z nich uměla nazpaměť. A díky tomu jsem se naučila velmi brzy sama číst. Specifický jemný humor Jiřího Kahouna teď už několik měsíců prostřednictvím Pískacího kornoutku předávám i synovi. Často si čteme o datlíkovi a mašince, o pejskovi, co si šlapal na jazyk, nebo o kocourkovi, který chtěl umět písmenka. Neskutečně si to užívám a myslím, že pro dědu to taky hodně znamená. Historie se opakuje, i prcek už má své oblíbené pasáže a občas je odříkává zpaměti.

2. Eduard Petiška: O Jabloňce

Moje někdejší nejoblíbenější leporelo se stalo i pro našeho Martínka jedním z těch nej. Už zhruba ve 13 měsících vydržel sedět vedle mě na gauči a od začátku až do konce sledovat obrázky a poslouchat, jak hlavní hrdina Martínek, pojmenovaný mimochodem podle autorova syna, sleduje prostřednictvím ovocného stromu na zahradě střídání ročních období.

3. Eduard Petiška: Kam se schoval nůž

Znovu Eduard Petiška v tandemu s Helenou Zmatlíkovou: Kam se schoval nůž bylo před třiceti lety pro změnu největším favoritem mého muže. Já ho donedávna vůbec neznala! Martínek tentokrát poznává stromy a pomáhá mu nejen pejsek, ale i babička, která vypadá přesně jako ta manželova. Náš prcek si i tohle leporelo hodně oblíbil. Po sametové revoluci už znovu nevyšlo, ale poměrně snadno jsem sehnala v antikvariátu zachovalý výtisk z osmdesátých let.

4. Zdeněk Svěrák: Radovanovy radovánky

Radovanovy radovánky jsem v době, kdy jsem byla těhotná, poslouchala každý večer před spaním z cédéčka. Mám Zdeňka Svěráka a jeho brilantní hru s jazykem nesmírně ráda. Od jedné teenagerky jsem si je ještě před porodem koupila i jako knížku. A když jsem se znenadání ocitla v porodnici, zrovna jsem měla Radovanovy radovánky v batohu. Mám pro ně skutečnou slabost, ale na prcka jsou zatím ještě dlouhé a když jsem mu zkusila pustit animovaný večerníček, taky se nechytl. Nevadí, všecko bude!

5. Petr Horáček: Where Do You Live, Snail? 

Where Do You Live, Snail? je nejnovějším leporelem mého oblíbence Petra Horáčka. Z nespočtu leporel, které tenhle skvělý ilustrátor českého původu v Británii vydal, jsem synátorovi vybrala právě tohle. K babičce, na nákup nebo do školky totiž chodíváme po betonovém chodníčku na kraji velké louky. A ten chodníček bývá hlavně po ránu plný šneků. Velikých, spěchajících z jedné strany na druhou, i úplně maličkých dřímajících na stéblech trávy lemujících beton. Prcek je rád pozoruje a oblíbil si i Where Do You Live, Snail. Nejen, že ústřední postavičkou tohoto leporela je hlemýžď, ale na poslední straně ho dokonce pomocí kolečka můžete zasunout do ulity, jakože už je večer a tak šel spát… Petr Horáček je na podobné vychytávky expert a děti to umí ocenit.

6. Ti otravní králíci

Pro mne rozhodně největší objev letošního veletrhu Svět knihy. Krásně ilustrovaná a vtipná knížka o nerudném medvědovi a jeho nových sousedech si mě omotala kolem prstu a prcka jakbysmet. Už měsíc ji doporučuji, kudy chodím.

7. Jiří Žáček: O odvážném autíčku.

Tohle leporelo vám zpaměti odříkám i ve tři ráno. Ale nechápejte to tak, že si stěžuju, protože pokud jde o k dokonalosti dotažené rýmy Jiřího Žáčka, je to radost. Jiří Žáček si při psaní tohoto textu zavzpomínal na doby, kdy svou rodinu vozíval na prázdniny do Jugoslávie. Pro letní cestování s dětmi na výlety je O odvážném autíčku ideální! Obrázkům Jitky Petrové jsem chvilku přicházela na chuť, ale teď na ně nedám dopustit. Prckova nejoblíbenější stránka je ta s autem v tunelu pod Alpami. „Profrčíme vnitřkem hory, rozsvítíme reflektory, aby všichni viděli.“

8. Juraj Háj: Nakreslím si dům

Nakreslím dům s komínem. Kdopak bude bydlet v něm? Ve světnici táta s mámou… Leporelo Nakreslím si dům dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Jako malá jsem si ráda prohlížela ty kárované peřiny, trepky pod postelí a ušatá křesla. Klasické ilustrace Heleny Zmatlíkové doplňuje geniální básnička Juraje Háje / Dušana Rolla.

9. Jiří Kahoun: Zvířátka z Malinové paseky

A Jiří Kahoun podruhé: Zvířátka z Malinové paseky. Autor se inspiroval dětmi vyjíždějícími každoročně na školky v přírodě a poslal zvířátka z Malinové paseky na výlet do Prahy. Na školku ve městě. Myšáček se snaží propašovat do kufru autíčka, kreček Bunďa zaspal odjezd autobusu… Čeká na ně eskalátor, parník, loutkové divadlo i zoologická zahrada. Se ségrou jsme ten příběh milovaly tolik, že když jsme dostaly morče, pojmenovaly jsme ho Bunďa. Coby venkovské děti jsme na žádné školce ani škole v přírodě pochopitelně nikdy nebyly, ale školka ve městě nás tak lákala! Snad bude ke Zvířátkům z Malinové paseky brzy podobně tíhnout i syn.

10. František Hrubín: Dětem

František Hrubín a Jiří Trnka. To nemohlo dopadnout špatně. Knížka Dětem na mě vykoukla v jednom pražském antikvariátu, a dobře udělala, protože jinak bych na ni dočista zapomněla! „Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal…“ Obsahuje krátké básničky, pohádky veršované i prozaické, a nádherné ilustrace Jiřího Trnky. Velká písmena přejí předčítání i v šeru před spaním.

Tak povedzte, ktorá vás nadchla? Cez ktorú k vám prehovorilo detstvo strávené v dvojjazyčnom štáte, kedy všetci rozumeli všetkým? Ktorú už dlho hľadáte v antikvariátoch? Napíšte nám do komentárov.

A hneď potom bežte pozrieť na Dětská leporela. Náš najobľúbenejší post: O Jabloňce – detektivní příběh o tatínkovi s postřikem.