Občas sa nám stanú veci, ktorých veľkosť pochopíme až oveľa neskôr. Aj vám sa už také stalo, že?

Tak sme v minulom roku v nadšení kúpili práva na prvého slovenského Petra Horáčka. Píše predovšetkým v angličtine, bratia Česi už niekoľko jeho kníh majú aj v češtine, a napriek tomu, že je to autor oceňovaný vo svete, u nás zatiaľ stále nič. A tak prišiel čas na Martu s Jonatánom.

Pre nás to znamenalo preklopiť sa zo zapálenia a čistého zaľúbenia sa do príbehu do tvrdej, ťažkej práce na knihe. A veru, prekvapilo nás aké náročné to bolo. Viete, že nie je mäkčen ako mäkčeň? A viete, že keď vám povedia, aby ste plánovali s rezervou, ani vo sne vám nenapadne, že tá rezerva by mohla byť aspon štvormesačná? Alebooo, čo spravíte s vetou, ktorá má v origináli tri jednoslabičné slová, ale v slovenčine je to súvetie na dva riadky?

Ešte šťastie, že svet je plný láskavých, ochotných ľudí, ktorí nás previedli každým jedným krokom. Ďakujeme vám, Jana s Borisom (okrem iného aj z ej.publishing). Ďakujeme superžene Zuzke z Egrešu, nášmu grafikovi Robovi Šarudymu, skvelej prekladateľke Ester Demjanovej zo Slovo svet a superpozitívnej redaktorke Katke Kvoriakovej. A Maji, Maji Neradovej za nezdolné nadšenie a jej kľúčové „No ako, Vikiii?“ v telefonátoch, keď bolo zle.

A nedá mi, musím ešte raz. Fakticky ale že vážne ďakujeme polnočnej úderke Jana – Boris (áno, to sú tí istí z dvoch riadkov vyššie), pretože čo títo dvaja pre nás po nociach robili, to ani najlepšie mexické placky tohto vesmíru nenahradia.

A tak tu máme kampaň na Martu s Jonatánom, dve osamelé (a trochu zahorknuté) dážďovky, ktoré sa raz stretnú v jednej hruške, zapletú si chvosty a pomaly sa naučia, že žiť vo dvojici nemusí byť najľahšie, ale je to dobré. :)

Knižka pre deti

Knižka je na pohľad naozaj krásna, s výraznými farbami a samozrejme s výrezmi, ktoré majú decká skutočne rady. Malý pampúch o nej píše vo svojej recenzii:

Jonthan & Martha je jedna z tých kníh, ktoré budete radi držať v rukách znova a znova. Začnete obalom, kde zelená hruška vystupuje z pozadia a je vlastne plastická. Potom je tu samotný papier. Stránky sú dostatočne tvrdé na to, aby sa malým ručičkám jednoduchšie otáčali. Zároveň krásne vyniknú výrezy (dierky, ktoré naši hrdinovia vyjedia) a tvarované strany. Niečo na polceste medzi leporelom a klasickou knihou. Papier je veľmi príjemný na dotyk. Hmatový vnem pridáva čítaniu ďalší level zážitku. Je to skrátka krásna kniha.

Knižky však nie sú iba obrázky. Tak aj výber tejto knižky vychádzal z toho, čo cítime, že na našom trhu chýba. Článok na Eduworld to zhŕňa veľmi presne, aha:

Marta a Jonatán je jednoducho vynikajúcou picture book, teda obrázkovou knihou. Na Slovensku zatiaľ žáner obrázkovej knihy nemá silné zázemie. Áno, máme knihy pre deti a tie v sebe mávajú obrázky. Avšak v kvalitnej obrázkovej knihe ilustrácie a text spolupracujú a navzájom sa rozvíjajú, a na obe sú kladené rovnaké nároky. Ilustrácie nie sú popisné, len zriedkavo opisujú to, čo sa píše v texte. Omnoho častejšie príbeh rozvíjajú a posúvajú k tomu, čo bolo iba naznačené.

A ešte toto:

Textu je v dobrých obrázkových knihách skutočne málo. Je to práve preto, že najviac hovoria práve ilustrácie. Schopnosť čítať príbeh z obrázkov je nesmierne vzácna a pre dieťa dôležitá, no slovenské detské knihy častokrát “trpia” na priveľa slov. Priveľa vysvetľujú, primálo sa spoliehajú na dieťa.

Knižka pre rodičov

Ale jedným z najdôležitejších dôvodov prečo sme sa do knižného sveta pustili s touto knihou ste vy, rodičia. Teda, my rodičia. Vieme aké trápenie nám dokáže spôsobiť šesťsto čítaní jednej a tej istej knihy, špeciálne ak nie je napísaná veľmi dobre. Toto sa však netýka Marty s Jonatánom, ako som vysvetľovala jednej mojej kamarátke z časopisu .týždeň počas spoločných raňajok (Pizano to bola! Veronika Pizano to bola a tiež sa neschová!) (počas ktorých odrazu začala vyťahovať mikrofón a stojan na mobil). (No dobre, teraz som jej vďačná, pretože vám môžem pustiť toto video.) Článok v .týždni nájdete výmenou za email tuto.

Záver

Už teraz vieme, že kampaň bude úspešná. Hrozitánsky sa tešíme, že vás s knižkou budeme môcť potešiť. Najlepšie dokladuje naše nadšenie (sme späť pri nadšení!) trojička Jurko/Inka/Agátka. Takto si oni čítajú o dážďovkách, aha.

Našu kampaň nájdete na Startlabe na tomto linku.

V jednej z diskusií v modrokoníkovskej skupine sa vyjadrila aj supermamka Jana. Tiež doma vyrába čitateľov, a súhlasila so zverejnením týchto jej slov.

Okrem knižiek určených (približne) pre vek mojich dcérok sa snažím každý mesiac kúpiť aj nejakú určenú na neskoršie.

A myslela som si, že práve k takýmto knihám do skrine poputuje aj knižka Liek pre vĺčika. Dvojročná dcérka ešte nevydrží počúvať príbeh, na krásne posolstvo knihy je ešte malá a nevedela som, ako zareaguje na ilustrácie, ktoré sú trošku „iné“.

No všimla si ju skôr než som ju odložila, a bola to láska na prvý pohľad. Čítame ju stále už niekoľko dní, fúka vĺčikovi boľavú labku a vždy pri čítaní drží v jednej ruke knihu a v druhej kiwi. Vďaka chĺpkom na kiwi si začala všímať chlpaté veci, napr. ockove nohy alebo froté plachtu :).

Knižku som sa rozhodla kúpiť vďaka krásnym ilustráciám, ktoré vo svojom blogu Mimi malá knihomilka nafotila Zdenka, a úspech u mojej dcérky je pre mňa ďalším dôkazom, že aj malé deti vedia oceniť kvalitnú literatúru a treba im ju poskytnúť.

Čo sa na toto dá povedať? Je to supermamka! Najlepšie na príbehu Janky je, že jej vlastná dcérka ju prekvapila, keď ukázala, že je na knižku pripravená skôr, než by jej mama povedala.

Ku knižkám, ktoré sú krásne a ku deťom, ktoré ich vedia oceniť aj keď sú malinké treba ešte dodať kúsok rozhovoru Lucie z nášho obľúbeného českého blogu o leporelách Dětská leporela. Lucie sa osobne stretla s Petrom Horáčkom, českým ilustrátorom, žijúcim v Británii. Petr Horáček je môj osobný mommy crush, tj. ja ako mamka ho zbožňujem, zbožňujem jeho prácu, deťom ho pravidelne kupujem, a aj by som im ho  vnucovala – avšak netreba, lebo jeho je ľahké si obľúbiť. A samozrejme, tiež ho stalkujem sledujem na jeho vlastnom blogu. V Luciinom rozhovore s ním ale zaznelo čosi, čo ho postavilo do ešte lepšieho svetla.

Petr Horáček zastává názor, že board book neboli leporelo znamená pro dítě úplně první kontakt s literaturou a výtvarným uměním. A právě proto musí být malým uměleckým dílem, mít propracovaný koncept.

Nemám rád, když se z dětí dělají blbečci a někdo se snaží ošvindlovat knížky pro ně tím, že se prostě udělají barevné obrázky a k nim nesmyslné básničky typu Tam je tráva, tu je kráva,“ vysvětluje autor pečlivost, se kterou vytváří každou novou knížku nebo leporelo. „To není jen český problém, špatných knížek je všude hodně. Všude se najdou lidi, kteří napíší nějaký canc a mají odvahu tvrdit, že to je poezie pro děti. S tím, že dětem je to jedno. Ale není!“

Není! Potvrdzuje to presne aj supermamka Jana a jej dvojročná dcérka.

A čo vaše deti? Čo zažívate s nimi a s knižkami? Napíšte nám na spolu@citajmesispolu, a do predmetu dajte Čítajúci rodičia píšu. Vďaka!

A teraz sa vráťte na Luciin blog a s chuťou si prečítajte celý rozhovor s Petrom Horáčkom. (Alebo tak urobte keď deti zaspia, bude sa vám totiž ťažko odchádzať.) Jeho knihy si môžete nájsť v češtine na Martinus.sk tuto, a v angličtine podstatne širšiu ponuku na BookDepository.com tuto (anglického textu je v nich zvyčajne veľmi málo, keďže ide o knižky pre najmenšie deti).

Čo sa Lieku pre vĺčika týka, je to naozaj trochu „iná“ detská knižka. Jeho autorka Daniela Olejníková sa ale zúčastňuje na všakovakých ďalších neobyčajných projektoch, napríklad s Danielom Pastirčákom na Kresbe čo ožila alebo najnovšie na Havětníku o blchách, všiach a iných hávediach pre vydavateľstvo Baobab.

Liek pre vĺčika prišiel na svet ešte v roku 2013 v rámci crowdfundingovej kampane na startovac.cz. Dnes sa už dá poľahky zohnať aj v bežných kníhkupectvách, a viete ho kúpiť aj na Martinuse.

Dětská leporela, to je web, ktorý potrebujete vždy po desiatej večer, ak ste predtým Môjho macíka prečítali dvanásťkrát. Investigatívna žurnalistika a bádanie po autoroch zameraná na detské leporelá, to sa musí spájať s humorom, nadhľadom a och, hromadou rodičovského porozumenia. Okrem toho sa autorka Lucie v detských leporelách skutočne vyzná: zistíte, že tento detský žáner, mnohokrát podceňovaný, je nesmierne bohatý a naozaj je z čoho vyberať. Lucie je úžasná a návyková, a my sme naozaj veľmi radi, že nám ochotne poskytla svojich 10 naj.

Áno, až na jedného Petra Horáčka budú jej srdcovky v češtine. Sme si istí, že vás to neodradí. V prevažnej väčšine ide o tituly nášho detstva a vanie z nich nostalgia. Niektoré boli aj prebásnené do slovenčiny, a na rozdiel od mnohých súčasných poslovenčení českých textov sú skutočne krásne. Ak aj nie, myslite na to, že aj my sami sme češtine rozumeli bez toho, aby nás to niekto učil, a to len vďaka tomu, že sme jej boli vystavovaní od útleho detstva. (Nuž a pre všetkých českých čitateľov – a vraj je vás tu polovica –  ďakujeme za podporu, a potichu závidíme bohatstvo vášho súčasného knižného trhu. Tak je.)

Protože prcek (2 a půl roku) je teď v období, kdy přechází od leporel k bilderbuchům a hodně proilustrovaným dětským knížkám, vybrala jsem od každého něco. Plus asi jednu nebo dvě knížky jsem mu ještě neukázala, protože vím, že u toho zatím nevydrží. Případně ukázala, ale po minutě se začal nudit a zdrhnul („Jdeme ven?“) – já je ale miluju a v mém výběru tudíž nesměly chybět.

1. Jiří Kahoun: Pískací kornoutek

Pískací kornoutek je nejdůležitější kniha mého dětství. Kratičké pohádky o zvířátkách, které nám táta předčítal tak často, až jsem většinu z nich uměla nazpaměť. A díky tomu jsem se naučila velmi brzy sama číst. Specifický jemný humor Jiřího Kahouna teď už několik měsíců prostřednictvím Pískacího kornoutku předávám i synovi. Často si čteme o datlíkovi a mašince, o pejskovi, co si šlapal na jazyk, nebo o kocourkovi, který chtěl umět písmenka. Neskutečně si to užívám a myslím, že pro dědu to taky hodně znamená. Historie se opakuje, i prcek už má své oblíbené pasáže a občas je odříkává zpaměti.

2. Eduard Petiška: O Jabloňce

Moje někdejší nejoblíbenější leporelo se stalo i pro našeho Martínka jedním z těch nej. Už zhruba ve 13 měsících vydržel sedět vedle mě na gauči a od začátku až do konce sledovat obrázky a poslouchat, jak hlavní hrdina Martínek, pojmenovaný mimochodem podle autorova syna, sleduje prostřednictvím ovocného stromu na zahradě střídání ročních období.

3. Eduard Petiška: Kam se schoval nůž

Znovu Eduard Petiška v tandemu s Helenou Zmatlíkovou: Kam se schoval nůž bylo před třiceti lety pro změnu největším favoritem mého muže. Já ho donedávna vůbec neznala! Martínek tentokrát poznává stromy a pomáhá mu nejen pejsek, ale i babička, která vypadá přesně jako ta manželova. Náš prcek si i tohle leporelo hodně oblíbil. Po sametové revoluci už znovu nevyšlo, ale poměrně snadno jsem sehnala v antikvariátu zachovalý výtisk z osmdesátých let.

4. Zdeněk Svěrák: Radovanovy radovánky

Radovanovy radovánky jsem v době, kdy jsem byla těhotná, poslouchala každý večer před spaním z cédéčka. Mám Zdeňka Svěráka a jeho brilantní hru s jazykem nesmírně ráda. Od jedné teenagerky jsem si je ještě před porodem koupila i jako knížku. A když jsem se znenadání ocitla v porodnici, zrovna jsem měla Radovanovy radovánky v batohu. Mám pro ně skutečnou slabost, ale na prcka jsou zatím ještě dlouhé a když jsem mu zkusila pustit animovaný večerníček, taky se nechytl. Nevadí, všecko bude!

5. Petr Horáček: Where Do You Live, Snail? 

Where Do You Live, Snail? je nejnovějším leporelem mého oblíbence Petra Horáčka. Z nespočtu leporel, které tenhle skvělý ilustrátor českého původu v Británii vydal, jsem synátorovi vybrala právě tohle. K babičce, na nákup nebo do školky totiž chodíváme po betonovém chodníčku na kraji velké louky. A ten chodníček bývá hlavně po ránu plný šneků. Velikých, spěchajících z jedné strany na druhou, i úplně maličkých dřímajících na stéblech trávy lemujících beton. Prcek je rád pozoruje a oblíbil si i Where Do You Live, Snail. Nejen, že ústřední postavičkou tohoto leporela je hlemýžď, ale na poslední straně ho dokonce pomocí kolečka můžete zasunout do ulity, jakože už je večer a tak šel spát… Petr Horáček je na podobné vychytávky expert a děti to umí ocenit.

6. Ti otravní králíci

Pro mne rozhodně největší objev letošního veletrhu Svět knihy. Krásně ilustrovaná a vtipná knížka o nerudném medvědovi a jeho nových sousedech si mě omotala kolem prstu a prcka jakbysmet. Už měsíc ji doporučuji, kudy chodím.

7. Jiří Žáček: O odvážném autíčku.

Tohle leporelo vám zpaměti odříkám i ve tři ráno. Ale nechápejte to tak, že si stěžuju, protože pokud jde o k dokonalosti dotažené rýmy Jiřího Žáčka, je to radost. Jiří Žáček si při psaní tohoto textu zavzpomínal na doby, kdy svou rodinu vozíval na prázdniny do Jugoslávie. Pro letní cestování s dětmi na výlety je O odvážném autíčku ideální! Obrázkům Jitky Petrové jsem chvilku přicházela na chuť, ale teď na ně nedám dopustit. Prckova nejoblíbenější stránka je ta s autem v tunelu pod Alpami. „Profrčíme vnitřkem hory, rozsvítíme reflektory, aby všichni viděli.“

8. Juraj Háj: Nakreslím si dům

Nakreslím dům s komínem. Kdopak bude bydlet v něm? Ve světnici táta s mámou… Leporelo Nakreslím si dům dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Jako malá jsem si ráda prohlížela ty kárované peřiny, trepky pod postelí a ušatá křesla. Klasické ilustrace Heleny Zmatlíkové doplňuje geniální básnička Juraje Háje / Dušana Rolla.

9. Jiří Kahoun: Zvířátka z Malinové paseky

A Jiří Kahoun podruhé: Zvířátka z Malinové paseky. Autor se inspiroval dětmi vyjíždějícími každoročně na školky v přírodě a poslal zvířátka z Malinové paseky na výlet do Prahy. Na školku ve městě. Myšáček se snaží propašovat do kufru autíčka, kreček Bunďa zaspal odjezd autobusu… Čeká na ně eskalátor, parník, loutkové divadlo i zoologická zahrada. Se ségrou jsme ten příběh milovaly tolik, že když jsme dostaly morče, pojmenovaly jsme ho Bunďa. Coby venkovské děti jsme na žádné školce ani škole v přírodě pochopitelně nikdy nebyly, ale školka ve městě nás tak lákala! Snad bude ke Zvířátkům z Malinové paseky brzy podobně tíhnout i syn.

10. František Hrubín: Dětem

František Hrubín a Jiří Trnka. To nemohlo dopadnout špatně. Knížka Dětem na mě vykoukla v jednom pražském antikvariátu, a dobře udělala, protože jinak bych na ni dočista zapomněla! „Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal…“ Obsahuje krátké básničky, pohádky veršované i prozaické, a nádherné ilustrace Jiřího Trnky. Velká písmena přejí předčítání i v šeru před spaním.

Tak povedzte, ktorá vás nadchla? Cez ktorú k vám prehovorilo detstvo strávené v dvojjazyčnom štáte, kedy všetci rozumeli všetkým? Ktorú už dlho hľadáte v antikvariátoch? Napíšte nám do komentárov.

A hneď potom bežte pozrieť na Dětská leporela. Náš najobľúbenejší post: O Jabloňce – detektivní příběh o tatínkovi s postřikem.  

Nebudú sa všetky knihy páčiť všetkým. A práve preto vám predstavujeme poličku na Čítajme si spolu, poličku s názvom Mojich 10 naj. V nej sa stretávate so zaujímavými ľuďmi okolo kníh, z ktorých každý vám ponúka tých svojich 10 naj. Keďže každý z nich má iný život, iný vek, iný počet detí a samozrejme inú domácu knižnicu, s ich desiatimi naj sa budete môcť alebo nebudete vedieť stotožniť. V každom prípade však budú inšpirovať - a to úplne postačí.

Do Mojich 10 naj som vybrala detské knihy, ku ktorým sa dcérka (2 roky 4 mes.) pravidelne vracia napriek tomu, že stále pribúdajú do poličky knih ynové. Dá sa teda povedať, že sú to stálice našej detskej knižnice.

 

S týmto vekom mi to príde možno trochu bláznivé hovoriť o stáliciach, ale tak zas si myslím, že vzhľadom na to, že niektoré knihy ju bavili len týždeň-dva… Každopádne, toto sú naše „topky.“

1. Vladimír Sutejev: Rozprávky o zvieratkách

2. Inger a Lasse Sandbergovci: O malej Aničke

3. Rotraut Susanne Bernerová: Potulky zimou

4. Zoya Ledecká: O Kazovi, ktorý si hľadal domček

5. Ľuboslav Paľo: Haló, haló, pani Mačka!

 

6. Petr Horáček: A New House for Mouse

7. Hervé Tullet: Knížka

8. Jennifer Berne: Calvin nevie lietať

9. Pierre Couronne: Zuzanka

10. Daisy Mrázková: Můj medvěd Flóra